Když se dolar zhroutí...

Globální měnová reforma nemusí být vzdálena desetiletí, či řadu let. Nemusí jít přímo o totální okamžitý kolaps.

Co jsou vlastně současné peníze? Nejsou to pouze papírové bankovky v peněžence. V každé ekonomické příručce se píše, že peníze jsou prostředkem směny, umožňují oceňování statků a slouží jako uchovávatel hodnot. S posledním tvrzením se dá zásadně nesouhlasit.

Dnešní ničím nekryté peníze funkci uchovávatele hodnot plní velmi špatně, respektive ji neplní vůbec.

Noční můrou pro každého člověka, který má byť i skromné úspory, je hyperinflace. Hyperinflace je většinou důsledkem nezřízené fiskální politiky státu, respektive nadměrného zadlužování státu. Stát, aby dostál svým závazkům, dlužné peníze zjednodušeně řečeno vytiskne. K tomuto neradostnému finále směřují například USA, kde dochází k monetizaci státního dluhu. Americký FED (tj. centrální banka) nakupuje dluhopisy vydané Treasury secretary (tj. ministerstvem financí).

U laické veřejnosti je rozšířená mylná domněnka, že hyperinflace je něco, čím se pouze straší v médiích a co se objevuje jen velmi zřídka. Opak je bohužel pravdou. Poslední fází hyperinflace je vymazání zbytků úspor občanů, formálně provedené „měnovou reformou“. Zeptejte se někoho staršího ve svém okolí, kolik zažil měnových reforem a co si koupil třeba za 100 korun před padesáti lety. Při některých vyprávění pamětníků Vám možná nebude příliš do smíchu...

Ovšem i obyčejná (a všudypřítomná) inflace naprosto degraduje funkci peněz jako uchovávatele hodnot. Jistě - nepostřehnete to za rok. Za delší časové období už ano. Přitom taková „plíživá inflace“ má dopad na každého z nás. Téměř všichni si přece spoříme na důchod - ať už formou státního sociálního pojištění nebo prostřednictvím dobrovolných penzijních fondů.

Lidé si bohužel neuvědomují, že reálná hodnota peněz, které budou mít naspořené, bude za pár desítek let zlomkem dnešní hodnoty. Neodpustím si zmínit známý příklad z USA.

$1 v roce 2008 = $0.02 v roce 1908 - neboli peníze v USA ztratily 98% své hodnoty za sto let. Drtivá část tohoto procesu přitom proběhla během posledních čtyřiceti let, kdy USA opustily zlatý standard.

Prvotní příčinou tohoto jevu je samotná podstata peněz. V současné době všude na světě používáme tzv. „fiat money“ - tedy ničím nekryté peníze. To znamená, že peníze nejsou kryty žádnou fyzickou komoditou nebo statkem. I americký dolar, světová rezervní měna, která by měla být stabilní, v roce 2008 procházela výkyvy v řádu desítek procent. Není se čemu divit - dnes oficiální krytí dolaru není "backed by gold" (tedy kryt zlatem), nýbrž "backed by the full faith and credit of the US government" (čili kryt plnou důvěrou v americkou vládu a její platbyschopnost). Dolar je tedy kryt pouze důvěrou ve stát, který má stále se zvyšující rozpočtové schodky. Důvěrou ve stát, jehož zadluženost veřejných rozpočtů je více než 16 bilionů dolarů. Tento systém nekryté měny zatím funguje po celém světě. "Pevnost" měny se liší pouze podle toho, jak moc je který stát zadlužen.

Velmi překvapující je skutečnost, že lidé považují tento systém za normální. Lidé se domnívají, že ekonomiky takto fungují odjakživa. Opak je pravdou. Systém nekryté měny funguje relativně velmi krátce - od roku 1971, kdy americký prezident Nixon zrušil vázanost dolaru na zlato (tzv. gold standard). Jelikož většina světových měn v té době byla fixována vůči dolaru, přišly o tuto "provázanost se zlatem" i ony. Důvod byl velice prostý. Zlatý standard totiž prakticky neumožňoval státům utrácet více, než si ve skutečnosti mohly dovolit. Proto probíhalo v historii občasné krátkodobé odtržení od zlatého standardu vždy během válek a politických převratů, kdy státy nebyly schopny financovat nadměrné válečné nebo správní výdaje.

Současný finanční systém není nutně něco fixního, daného. Uvědomme si, že stávající finanční systém ve světě funguje pouze pár desítek let. Množství lidí však k němu přistupuje jako k něčemu danému neměnnému, o čem se nediskutuje. V poslední době Spojené státy ztratily pozici světové jedničky v investičním bankovnictví, např. v objemu IPO (HongKong je v poslední době předčil téměř dvojnásobně). Snad je zachrání IPO Facebooku, obávám se však, že půjde o pouze jednorázový výkyv. V sektoru přímých finančních zahraničních investic se jako 3 největší centra posledních let podle statistiky Banker intelligence unit of the Financial Times rýsují Singapur, Dubaj a HongKong. Jenom samotný Singapur je větší než New York, Londýn a Frankfurt dohromady. Čína navíc dominuje investicím do rozvíjejících se ekonomik.

Spojené státy se přesto (nebo spíše právě proto, že jsou si vývoje moc dobře vědomy) snaží neustále demonstrovat svoji dominanci ve světě a využívají k tomu i finanční sektor. Bojují o udržení své největší výhody – dominance dolaru – jak se jen dá. Mezi metody tohoto boje patří i sankce proti Rusku. Problém je v tom, že se to díky použitým zbraním pravděpodobně obrátí proti nim samotným. Dnes můžeme vidět, že země skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR) zřejmě pracují na konkurenčním systému „SWIFT 2“ s jinou primární vypořádací měnou a silnou rolí zlata. Jeho uvedení do života by nemělo trvat roky, ale možná jen měsíce. To by byla zásadní změna v globálním finančním systému.

Navíc. Rusko a Čína mají zesílit spolupráci v oblasti měnových operací, aby odstranily monopol dolaru. Prohlásil to předseda Čínské banky. Podle jeho slov to odpovídá strategickým zájmům obou stran. Návrh mj. rozšiřuje objemy přímých plateb v národních měnách Číny a Ruska v obchodní, investiční a úvěrové sféře.

zdroj: http://www.czechfreepress.cz/svet-kolem-nas/kdyz-se-dolar-zhrouti.html